Mareš nachytán - vášnivá líbačka ve sklepení
Potulný kejklíř říkající si Mistr BEST byl zachycen, jak ve sklepeních blíže nespecifikovaného kláštera se oddává svým neřestem! Přestože se mu na ruce třpytí snubní prsten, neodolal svým choutkám a nechal s sebou cloumat chtíčem.
Informace poskytl uživatel obličejová-kniha.com
ŠOK! Kuba a tom jsou v TOM!
fotky nám zaslal fotograf skrývající se pod nickem: obličejová-kniha.com
Rípórt medvěda míši
Prý je občas nutnost ohnout záda, říká Míra, kretý nejezdí dom, aby tomu náhodou nebyl vystaven (ví někdo jak je těžká lopata s pylinama? míra to ví a je to hárdkór). No ale Míša hlod musí jezdit domů i přiložit ruku k dílu. Kdo neví jak se dělá japonský jezírko pa češsky, ať napíše, rád poradím, protože todle léto je o napouštění a vypouštění právě jedné takové větší kaluže (a co naplat, že nám z něj voda protíká až někam k protinožcům, odedávna každý přece zná “do it yourselve”). No ale vrcholem veškerého snažení je přesazování jedné borovičky (bohužel ne v tekutém stavu) asi o metr a půl než kam byla před pár lety zasazena. Stejně jako má každý ten červený puntík na hrníčku od granka přesně to své místo, existuje i jakási nejkrásnější poloha všech věcí a když to jde, proč je tam nedát že? (kupříkladu Mírovy trenky se sněhulákama, kde těm je konec ví snad jen bůh:) ) No ale pokud tomu nerozumíte, nelamte si hlavu, my taky ne, snad i proto jediné místo, kde vše dává smysl, je tady u nás v olmíku.
Ale teď přijde to hlavní, míra i já v sobě máme cosi zženštilého, jo je to venku a je to tak, strašně rádi chodíme po obchodech, shoppujeme i jen lookujeme. A abych přiznal barvu, ani jeden z nás ještě nenašel odvahu si koupit tanga, takže otázka, zda se je muži bojí nosit leží trošku jinde - buď si je bojí koupit nebo existuje někdo, kdo kdyby věděl, že je mají už jen chuť nosit (nebo povinnost, nikdy se nesázejte) přerazil by je vejpůl (i posměch je potupou, ale ono se to jednou obrátí a ne že ne). No a to dnešní nedělní opravdu stálo za to. Zařadili jsme se do davu prohrabávajícího police kauflandu, ale náš věkový průměr nedosahoval potřebných výšek, krom hroznového vína z akce sme tam šli de facto jen pro ty lahváče že míro? Dolomišn rally s nákupními košíky dopadla nakonec dobře, ale co se přihodilo cestou domů nás změnilo na konec života. Z ničeho nic uprosted chodníku Míra řek “Počkej Mary” a já ztuhl. Klekl si na kolena, lidé kolem nevěřili vlastním očím čemu jsme to najednou čelili feis tu feis…
Ale došli sme aniž by nás snědla a pokud ji to kolo nepřejelo, stojí tam nehybně ještě teď (mira ji nechtěl dát do trávy, co si ji vyfotil, přestala ho zajímat, něco mi to připomíná, ale nevím co). Viva la borelia aneb jeden za všechny, všichni za jednoho, zabijáci komárů sro…
Olověné mečování
Konec pracovního týdne a začátek víkendu ve znamení bojů… Pátečního rána začala bitva s časem, jelikož jak jsem předpokládal sklapovačka mě tak unavila (Kluci potvrdí - není to sranda takový tělocvik po ráno), že jsem vyskočil z postele v sedum. Rychlovka na vlakáč, a překecávat Česko-drážní slečnu o místě mého trvalého pobytu. Vyšlo to. (Děkuju). A hurá Vsacanem do Přerova, málem jsem nevysedl, jelikož jsem si již zvykl na Beskydy, ještě že to šibování s lokomotivou trvá so many years. Brňák měl zpoždění, a na hantec se ve Studénce nečeká a tak jsem jel do Kopra skoro tři hoďky.
Pán doktor diagnostikoval hnus, a tak budu teď 6 týdnů u Kuděje pít kolču ;). Kurňa ty německé tornáda co pouštím teď do těla chtěly prachy a pán doktor taky… (Ať je pořádná zima, s mrazem a zdechnou ti darebáci bůhví odkuď). Večer zpátky Janem Pernerem do Olova. Ve Studni jsem nepotkal slečnu Novákovou, ale z dálky jen zahlédl mladého elegána Knedlu se šálou, teda myslím že to byl on.
A dnes, dnes zase boj. Tentokráte souboj světlitářů o meč Sv. Václava.
A nezapomeňte v pondělí…! (Náramek jsem našel, tak kluci taky hledejte
) (Dnes moc srandy v textu nebylo, to víte chybí mi slovo “prdel”)
Labutě odpluly, odletěly
Dnes všeci odjeli, nejhorší na tom je, že mezi těmi co opustili pokoj v budově křižáckého gymnázia byly i labuťe. Ty nejkrásnější labutě. Kdo ví kdy se zase navrátí… Snad brzičko. Za okny vykukuje zpoza mráčků pomaloučku sluníčko - vidina krásného podzimu, ach.
Zítra asi do Kopřivnice vypravím se, pokud ČD obdaří mě razítkem na slevovou kartičku, a nohu vyléčím. Injekce je nejhorší. Ááá. Ale možná, že po ranní sklapovačce usnu a bude cesta přesunuta na jindy.
Napadá mě, že snad nikdo tu neměl krepové povlečení za celou tu dobu co jsme tu (Třetí rok…Tý vogo). Jo a Big Brother (U něj ve vile jsme bydleli s Kubou v prváku, teda až po Radíkovském Kempu) má inzerát před studijním: Nabízím studujícím ubytování i s IT.
Neláskou opilí
Hih, úterní dopoledne v rodině uspáváče hadů s povyražením v podobě hry kufr - Kolík na měření vlkosti půdy (pokud jsem to nezapoměl a fakt to je ono) byl nejlepší. Pak jsme se odebrali s gisem do víru Olomouce…(o tom na jiném webu, když tak).
Jen takhle pobýváme s hodně lidma z kolejí, ze školy, z Olomouce i ne od tama, a mezi nimi Hyrous King Perníkář Mára. Srandovně se choval v tom klubu A.M.C, kde ani Michala Davida nechtěli zahrát - amatéři. Pak už docházely síly a tak jsme si ranní běh zkrátili. (Nejsme tak trénovaní jako Michaladželo). A přitom myslel, když šel parkem ve tři ráno se mnou domů, že rozbije sklo v bývalém pavilónu flóry, ale nešlo to, neb to už udělal někdo za něj, tak se aspoň prošel po pavilónu hrajíc se na fakíra.
Dnes ráno bylo krutě zima, neb kluci jsou otužilí a spí s otevřeným oknem, ještě že mám dvě deky, ale Marymu zima nebyla, a proto pořád smrká s touhou nechat si vytrhnout mandle. Hej den ve škole byl dlouhéj. Kubův krátkéj, neb se karty prý obracej, a teď bude jen pařít auta, asi.
Mary chce něco napsat tu, ale kouká stále na Přátelé a směje se jako mentál. Tak proto.
Recent Comments
Kde ?
| M | T | W | T | F | S | S |
|---|---|---|---|---|---|---|
| « Mar | ||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 | |||










